„Skoro úplně vymyšlený film“
O čem je, kdo tam hraje, kdo to točí, fotografie z natáčení,
ukázku.. to všechno si můžete přečíst na : www.basen-film.cz
nebo na www.facebook.com/basen.film. Teď a tady však chci popsat, proč je to vlastně
skoro úplně vymyšlený film. Není to jen tím, že je inspirovaný „Skoro úplně
vymyšlenou básní“ od Charlese Bukowskiho, byť je to prapůvod tohoto názvu. Chci
se věnovat především tomu, proč a jak funguje samotná výroba filmu.
Film prezentujeme jako nezávislý. Nezávislý film v českém
prostředí nemá moc jasné mantinely. Pro mne nezávislost tohoto filmu jasně
určuje filosofie jeho produkce. Díky tomu, že film vzniká ještě za našich
studentských let, štáb je v tomto smyslu tvořen lidmi s přesvědčením a
hlavně obrovským nasazením. Pracují jeden pro druhého. Vidíte na nich, že věří
hlavním štábovým profesím a jejich vizi, proto jim osobně záleží na tom, aby
svůj díl práce odvedli co nejlépe. Nejvíce je tato spolupráce pozorovatelná u
kamerové složky. Když se na ně dívám a někdy je prokouknu, vidím, jak jsou
skrytě pyšní na to, že svoji práci udělali dobře a zrovna je třeba někdo pochválil.
Takové filmy jako ten náš zkrátka fungují na bázi vzájemného respektu a důvěry.
To platí i o vztahu herec – režisér, ale myslím, že zrovna mně nepřísluší toto
téma rozebírat.
Natáčení filmu
Natáčení jsme nastavili tak, aby byl dostatek času pro
přípravu a natáčení jednotlivých záběrů. Zní to triviálně, ale obvykle se to
tak neděje. Na větších natáčeních často slyšíte, co produkce nezařídila, co
produkce udělala špatně, co špatně naplánovala. Naše natáčení také bylo z těch
větších. Ve štábu bylo průměrně 25 lidí, technické vybavení a hlavně výsledek denních
prací se dá srovnat s profesionálním prostředím. Naše produkce toho samozřejmě
také spoustu nezařídila, a víte co, dokonce si troufnu říct, že byla úplným
opakem produkční praxe. Jakožto producent jsem se pokusila vytvořit podmínky
pro práci lidí, kteří dostali šanci se rozvinout, ukázat, co umí, a nebát se,
že je při tom křehkém procesu tvorby bude někdo kritizovat. Toto rozhodnutí dalo
velký prostor kreativním složkám štábu, ale hodně stěžovalo práci produkčních. Principy
a obvyklý produkční postup při natáčení vlastně nefungoval. Za to se omlouvám a
stále doufám, že třeba někdy pochopí, v čem to mělo své klady a proč jsem
tuto cestu zvolila. Toto rozhodnutí vycházet vstříc režijní složce a vůbec
práci štábu k sebou pojí i takový luxus jako například plán natočit tři
záběry za den nebo být každý den najezený i vyspaný. Nejspíš tohle pochopí asi
jen lidé, kteří zažili natáčení, ale ve většině případů se jede nadoraz. Lidé
jsou unavení, točí se jen proto, aby „to“ bylo, a zapomíná se, to „to“ mělo
původně určitý smysl. Všichni se učíme a právě tím, že něco právě konáme a
vytváříme (a chybujeme), formujeme své budoucí úsudky a postoje.
Právě to je smyslem toho, proč jsem se já rozhodla tento
film realizovat, vložit do něj energii, peníze a riskovat zmíněnou důvěru
spousty lidí. Proto, abychom něco zažili, řekli, poučili se a zase se potom
posunuli o kousek dál. Vzniká krásná a upřímná výpověď mladých lidí - tím
myslím jak obsahovou rovinu filmu, tak ono nezávislé hledisko tvorby.
Tak už se na nás nedívejte tak divně, prostě děláme, co jsme
chtěli. Můžete se zapojit, poznat nás, napsat nám nebo nás třeba i finančně
podpořit (dostanete za to odměnu) :
Žádné komentáře:
Okomentovat