V roce 2006 se u mě objevil intenzivní zájem o fotografii, naprosto znenadání. Nejprve jsem fotila na kinofilm, ke kterému doposud chovám uctivý respekt, protože ovládnout jej - to je pro mě opravdové umění fotografie. Inu po pár pokusech jsem od ní odstoupila a koupila si svůj první digitál - Minoltu Z10. Přestože měla rozlišení, kterým dnes oplývá každý podprůměrný mobilní telefon, mohu na ni vzpomínat pouze v dobrém. Nepříliš rozsáhlé možnosti nastavení mě naučily; naučily mě dívat se.
Vstoupila jsem do českobudějovického fotoklubu FOTOS, účastnila se mapových kruhů a několika členských výstav.
To byly časy, kdy jsem strávila hodiny v tom překrásném "fotícím transu" mimo normální realitu. Dnes na ně smutně vzpomínám. Ono foťákem to není. Canon 350D je dobrá zrcadlovka, na kterou si nemůžu stěžovat. Jenže s příchodem do Zlína na filmovou školu a po střetnutí se s kolegy oplývajícími takovým množstvím technických znalostí se nějak vytratila jakákoliv chuť fotit dál. Co víc, i když se snažím, už to nejde.
Tak jen nostalgicky vkládám odkaz na moje staré fotky, které vznikly s láskou ke starým jednoduchým věcem.
Ve spojitosti s fotografií se musím pochlubit, že se mi podařilo založit fotografický kroužek na Gymnáziu Česká v Českých Budějovicích. Po necelém roce společné snahy se nám podařilo vyhrát Národní soutěž amatérské fotografie ve Svitavách (2008).
Odkaz na náš vítězný soubor na téma "Lidé a město, město a lidé" je zde :
